Jak jsem byl ve škole, jak se šlo nakupovat,ale spíš jen tak aby řeč nestála...

Tak dneska pondělí a pondělí znamená začátek školy. Co si budem řikat, a ti co mě znají už vědí, měl jsem samo strach! Ne obavy nebo otázky,ale čistej a hroznej strach! Holka z Koree, která věděla kde je třída a s kterou jsem měl spicha 15 min před začátkem nikde a tak sem musel vyrazit hledat učebnu sám. Naštěstí sem se tam nějak dopatlal a usedl mezi lavice. K mému potěšení bylo ve třídě jen 9 studentů, z toho 4 exchange. Čím míň lidí, tím menší ostuda. Do školy s sebou všichni nosí noťasy z kterých se jako že učí,ale víc serfují. Škoda, že moje wifi didnt work, ale už to mám pořešený a zítra si taky serfnu. Profesůrek se zdál v poho , tak uvidíme jak se bude tvářit na tu slátaninu co mu pošlu jako assignment, což jsou práce, které máme z hodiny na hodinu (snad ne pokaždé).Po škole pak ještě nějaké vyřizovná a pak se jelo do Borganesu, což je nákupní osada necelou půl hoďku autem. Jako zkušený řidič jsem se chopil volantu a až jsem koukal s jakou lehkostí mi svěřují francouz,japonka,koreanka a finka jejich osud do mých rukou:) V Borganes jsme koupili wireless kartu japonce, aby mohla při hodině taky serfovat a my jsme navštívili Bónus, který mi svými cenami lahodí. Pak jsme frčeli dom. Před koncem bych ještě rád podotknul, že jsem dnes vařil americké brambory, které se ve finále daly jíst! Takže to je tak vše. čáos

Odlet z Práglu a příjezd do Reykjavík

Ráno jsme z domova vyráželi něco po půl osmé, abychom měli dostatek času kdyby něco. A vono to něco taky hnedle jo. Na křižovatce k letišti najednou DRC a nějakej páprda s přituněnou alfou nám bouhnul do zadku. Supr, fakt pěknej začátek. No sepíšou se ty lejstra a maže se dál. Naštěstí dál už bylo vše podstatn klidnější. Jelikož jsem naposled letěl asi před 15 lety a to ještě s našima za ruku, rozhlížel jsem se po letišti a byl jsem tam jak Alena v říši divů.Naštěstí tam jsou na takovýhle dárečky připravený a všechno je tam parádně popsaný, takže jsem vše našel a i do toho letadla se nasoukal. Opět sem na všechno čučel jak z jara. Do Londýna jsme dorazili ani ne za hodku.Kufřík jsem si vyzvedl taky v poho a pak už jen počkat na navazující let do Keflavíku. Slovo navazující je zde opravdu jen pro parádu, protože mi to letělo za 9 hodin. Mou úvahu, uložit věci do úschovy a jít se někam projít, ukončil pohled na ceník úschovny. Holt hloupej českej Honza si pořád radši počká a radši si za to nacpe pupek! Čekání naštěstí krátila pěkná kniha a taky focení kde jaký kravinky po letisku. Uteklo to celkem ryhle a najednou jsem si sebral svejch pět švestek a šel jsem na odbavení. Opět měli vše pěkně označené a tak jsem jim dal kufřík a vyfasoval létošku. Když jsem dorazil k mé gate 003 éro tam už čekalo a taky tam bylo spoustu divně mluvících lidí. Nasoukal jsem se do letadla a užíval jsem si pohled z okýnka, za který jsem si poctivě připlatil! Jelikož se smrákalo, byl krásný pohled na osvětlené ostrůvky pod náma. Bylo až k neuvěření, jak dlouhý může být západ slunce. Ten náš trval zhruba tři hodiny a tmy sme se dočkali až na Islandu. Když jsem koukal při přistání z okýnka, musel jsem až žasnout, jaká byla krajina pustá a jak moc připomínala tu měsíční (znám pouze z obrázků).Letiště v Keflavíku je malé a přehledné, tak jsem si vyzvedl kufříček a šel na bus který je za 1700 ISK a který nás hodil asi za 45 minut do Reykjavíku. Tam jsem přestoupil do menšího mikrobusu a ten mě vyhodil chvilku před půlnocí před Salvation Army Guesthouse, kde jsem měl ubytko. Na recepci byl starší pán který se hned pustil do vyřizování. Jelikož s sebou mám spacák, změnil jsem si ubytování z masťnáckého single room na noclehárku, která byla za polovic a kde už byl guy z kanady. No nic. Hodin jak na kostele, umejt a spát.
Ráno jsem vstával před osmou, protože jsme měli již z domova domluvený sraz s finkou, která rovněž přijela přede mnou v pátek do Reykjavíku a rovněže je exchange v Bifrostu. Finka byla sympatická a tolerovala mojí anglickou negramotnost. Vyrazili jsme do města a jelikož byl přístav asi nejbližší, tak sme šli k němu. Z přístavu vedlá pěkná cesta, po které běhalo neuvěřitelně mnoho lidí v běžecký hadříkách na úrovni:) Podél pobřeží jsme se dostali až do oblasti, kde byly krámky a různé kanceláře a která už tak pěkná jako centrum. Vyjímečnost snad jen dodával pohled dolů do přístavu a naproti přes záliv, kde byly vidět zasněžené vrcholky. Také jsme navštívili prvně Bónus, údajně nejlevnějíš to krám na Islandu. Ceny nebyly opravdu tak strašné, tak jsem si koupil nějaký ten žvanec.
Po třetí hodině nás vyzvedli dva studenti z Bifrostu. Byli v poho, ale anglinu teda žvatlali, že sem se dvakrát nechytal. Do Bifrostu jsme dorazili asi za hoďku a půl. Je to opravdu taková osada uprostřed lávového pole. Namísto líčení, snad brzo dodám nějaké fotky. Pozdravili jsme se ještě s dalšími exchange z německa, jižní koree a pak ještě odněkud,ale to ted nevim.
Pokojík jsem dostal pěknej, tak sem se vybalil a otevřel PC. Po neúspěšném pokusu s wifi nám frantík poradil drátek a už se jelo. Celkem sem uvítal skypování s našima. Pak už spát.