Hroki

V první řadě musím říct, že důvod, proč je tu tak mrtvo není proto, že je v Bifrostu mrtvo,ale protože moje lenost nezná mezí. Událo se mnoho akcí, ať už výlet do západních fjordů nebo ježdění na záchranářských člunech, o kterých třeba napíšu, nebo vám o nich budu minimálně vyprávět až se vrátím...
O akci Hroki bych se ale rád zmínil. Je to studenský závod, skládající se ze tří disciplín. Jelikož je jednou z disciplín i kolo, musel jsem si nějaké půjčit. Ptaní po různých on-line vejmyslech nezabralo a tak jsem musel vyrazit do "ulic" campusu. Když jsem viděl před domem nějaké pěkné kolečko, zazvonil sem a zdvořile jsem se otázal. Asi na třetí pokus jsem uspěl a kolo dostal. Jednalo se o prvotřídní supermarketový celopéro, ale darovanému koni na odpružení nehleď. Do závodu jen chvilka a my se začali hromadit na startu. Borců na startu, s rukama jako moje stehno, jsem se nezalekl a po zatroubení na trubku jsem se rozjel k 3,5 km cyklistickému úseku. Pole závodníků se trochu naředilo a já se usadil někde v první půlce. Kolo bylo opravdu pěkná herka,ale na stanoviště jsem dojel, dokonce dva borečky ještě předjel. Odhodil jsem kolo a vyrazil na běh dlouhý 2,5 km. Už pěkně načatej sem si rozhodně neběžel jak šprt pro vysvědčení a ke konci jsem toho měl dosti. Enomže finále teprve čekalo. Poslední fází bylo plavání asi 200 metrů ve vodě. Tak rychle sundat jen triko a šup do jezírka. Naštěstí jsem většinou stačil a tak jsem se spíš tak šoural až jsem se definitivně došoural do cíle. Ha, a mám to za sebou! Po těle pocit tepla nicméně na plicích krapet tíha, tak usušit a do hot tupu...
Večír jsem se dozvěděl, že jsem doběhl 6. s časem asi 22 minut, tedy 2 minutky za vítězem, tak to nebylo nejhorší, náš tříčlenný tým bohužel moc výtečně nedopadl, protože korejec Won s kolem kamarád neni a tak doběhl poslední...
Není důležité vyhrát,ale zúčastnit se!!!

...zabouchnuté klíčky v autě

stane se...

Na sever! Akureyri a tak dále...

...jelikož se mi nechce do seminárky o globalizaci a hledám místo toho tísíc jiných činností, rozhodl jsem se napsat o našem výletu do Aukyrie, dokud jsou zážitky ještě čerstvé. Víkend po zkouškách jsme se rozhodli vyrazit na dva dny na vejlet. Jak už bylo řečeno, volba padla na severní část ostrova, jehož civilizačním centrem je druhé největší město Islandu a to sice Aukyrie s 15 tisíci obyvateli. Výletní sestava byla já, Caroline a Mio. Přestože byla v pátek párty, podařilo se nám v sobotu vyrazit v deset hodin, což bylo jen dobře, protože jsme před sebou měli cca 400 km cesty. Řízení zde není nikterak složité, stačí jen držet volant a neusnout. Maximální povolená rychlost je 90, ovšem jezdí se zde tak těch 110. Pro kochání se krajinou je ale devadesátka optimální. Silnice vede povětšinou údolími a tak se můžete i při jízdě kochat krásnými výhledy na hory, kterými je člověk obklopen. Civilizace se projevuje kromě silnice také farmami, které jsou řekl bych v pravidelných intervalech situovány v krajině. Některé farmy jsou větší, některé menší a některé opuštěné budovi jsou již pouze vzpomínkou na chov koní a ovcí. Po cestě jsme udělali pár zastávek, například u typických domkům s travnatou střechou, starého opuštěného kostelíčku nebo u krásné rybářské vesničky! Na večír jsme dorazili do Aukyrie. Po tom co jsme se ubytovali z parádním hostelu, jsme se vydali do města na prohlídku. Večer jsme ještě na pokoji sledovali Eurosong contest nebo jak se to jmenuje. Musim říct, že na to jaká je to blbina, to tady všichni dost žerou.
Druhý den jsme měli v plánu vyrazit k jezeru Mývatn, které se jmenuje podle mušek, kterých je tam v letním období habaděj. My je naštěstí ještě nezastihli a tak jsme si mohli v klidu prohlédnout krajinu se spoustou malých sopečných kráterů, asi tak 4 x větší vulkán než máme za barákem a taky spoustu různých ptáků, díky kterým je tato oblast také známa. Naším dalším cílem byla Krafla. Na tomto místě se nachází sestava bublavých jezírek a různých děr z kterých srší pára. Konečně jsme na vlastní oči vyděli pro Island tolik typické jevy! Škoda jen, že byla taká kosa, teplota se pohybovala kolem 0. Pak už jsme pomalu zamířili zpět. Cestou jsme ještě udělali pár zastávek, protože některá místa prostě nešlo pouze projet!:) Domů jsme dorazili živí a zdraví a pěkný výlet to byl!

the exam

Tak, den se se dnem sešel, období tří týdnů po které se zde intenzivně probírá jeden předmět téměř končí a mě čeká závěrečná zkouška. Abych byl upřímný, ke zkoušce jsem přistoupil českým způsobem a to sice, nulová příprava+ranní modlitba. Zkouška byla formou openbook, což znamená, že se smí používat všechny dostupné materiály včetně internetu. To mě jen ujišťovalo v přesvědčení-neučit se! Otázky v testu, byly spíše opecné specifikace pojmů a pracovat v rodném jazyce, je to spíše formalita. Bohužel s mojí angličtinou kindergarten level jsem opět musel překládat haldy slovíček. Nakonec jsem tam něco splácal a uvidíme jak to dopadne....

Pěkný výlet to byl...:)

Převracím se na mé až moc měkké posteli a světlo, které proniká do pokoje mě nenechává spát. Navlíkám proto spací škrabošku a ještě hodinku dřímu. V půl osmé se ozývá budík a já lezu z pelechu. Až po vytažení rolety vidím, co že mě to dnes probudilo. Na místo krapet ponurého pohledu na protější budovy kampusu se mi naskýtá slunečná scenérie, která tu už dlouho nebyla. Dneska bude pěkně! Chca nechca i přes krásné počasí se jde do školy, kde to tak nějak vydržim. Už ve třídě se ovšem domlouváme s ostatníma, že tohle počásko se nemůže ignorovat! Oká, pojede se ke gejzíru a vodopádu!Sestava:Mio,Alex,Anna,Carroline and me. Inu vyrážíme. Zjišťujeme, že nemáme klíče od auta a tak se vydáváme nejprve k vodopádu,který je poblíž.Ačkoli mi řikali,že je small, tak to byl pěknej macek!Zatím co dámy využily sluníčka v chytání bronzu,já si zde poprvé zabuldroval!Škoda,že to není zdokumentované,protože to byly výkony nadlidské a opět jsem zřejmě posunul hranice...jakým směrem nechám na vašem uvážení...Po návratu do Bifrostu jsme získali carkeys a jelo se k dalšímu vodopádu a hlavně gerzíru! Asi po půl hodince jsme k termálu dorazili.Voda 100C a v okolí skleníky s rajčátky:) chytré! Pak už se jelo k vodopádu.Drobet jsme zakufrovali a tak jsme alespon poznali, jak se jezdí s corollou po kamenitejch cestách.Blbě.Nakonec jsme ale vodopády našli a bylo to opět dost vody!:)Pak už dom.Pěkný den dneska!

...na vulkán

Takřka celý týden o mého příjezdu se chystáme s ostatními exchange na nějakou menší výpravu do okolí, jen tak na chvilku, abychom vůbec věděli kde že to sme. Jednou z možností kam vyrazit je sopka, kterou tu máme v podstatě za rohem. Jenomže ne a ne se k žádné výpravě dokopat, buď kvůli počasí a nebo jiným důvodům. A tak když jsem dokoukal tragédii s Kanadou a kouknul jsem ven, kde bylo jasno, sem si vzal foťák a že na ten kopec rychle vyběhnu. V rámci detailnějšího probádání místní krajiny jsem nezvolil cestu, ale šel jsem přímo lávovým polem. Pro představu je to v podstatě skalnatý povrch, ovšem plný různých útvarů, jeskyňěk nebo děr, kam vám zahučí noha na to tata! Celé je to potom porostlé měkkoučkým mechem. Chůze po tom je opravdu zábavná a rozhodně ne stereotypní:) Když jsem dorazil pod sopku, vzhlédl jsem vzhůru k prudké cestičce, která vedla na vrcholek. Nebylo na co čekat a začal jsem se po pěšince sápat. Jelikož jsem samý sval a šlacha, byl jsem na vršku během pár minutek:) Ze shora se mi naskytnul krásný výhled, který je odměnou každému dobrodruhovi, který se rozhodne pro cestu vzhůru. Škoda jen, že už bylo téměř devět hodin a ačkoli bylo ještě krásně vidět, slunce se již odebralo za obzor a zářilo už jen na vzdálené zasněžené vrcholky hor.Pomalu jsem se rozloučil s touto přírodní rozhlednou a vyrazil dolů, tentokrát opačným směrem. Zjistil jsem, že z druhé strany vedou schody s pěšinou, nicméně jsem svého náročnějšího výšlapu nelitoval. Také jsem ještě seběhl do samého nitra sopky, které bylo odstíněno od všudypřítomného větru a tak jsem si tam mohl užít pár minut opravdu absolutního ticha...pak už hybaj zpět!

Jak jsem byl ve škole, jak se šlo nakupovat,ale spíš jen tak aby řeč nestála...

Tak dneska pondělí a pondělí znamená začátek školy. Co si budem řikat, a ti co mě znají už vědí, měl jsem samo strach! Ne obavy nebo otázky,ale čistej a hroznej strach! Holka z Koree, která věděla kde je třída a s kterou jsem měl spicha 15 min před začátkem nikde a tak sem musel vyrazit hledat učebnu sám. Naštěstí sem se tam nějak dopatlal a usedl mezi lavice. K mému potěšení bylo ve třídě jen 9 studentů, z toho 4 exchange. Čím míň lidí, tím menší ostuda. Do školy s sebou všichni nosí noťasy z kterých se jako že učí,ale víc serfují. Škoda, že moje wifi didnt work, ale už to mám pořešený a zítra si taky serfnu. Profesůrek se zdál v poho , tak uvidíme jak se bude tvářit na tu slátaninu co mu pošlu jako assignment, což jsou práce, které máme z hodiny na hodinu (snad ne pokaždé).Po škole pak ještě nějaké vyřizovná a pak se jelo do Borganesu, což je nákupní osada necelou půl hoďku autem. Jako zkušený řidič jsem se chopil volantu a až jsem koukal s jakou lehkostí mi svěřují francouz,japonka,koreanka a finka jejich osud do mých rukou:) V Borganes jsme koupili wireless kartu japonce, aby mohla při hodině taky serfovat a my jsme navštívili Bónus, který mi svými cenami lahodí. Pak jsme frčeli dom. Před koncem bych ještě rád podotknul, že jsem dnes vařil americké brambory, které se ve finále daly jíst! Takže to je tak vše. čáos