Takřka celý týden o mého příjezdu se chystáme s ostatními exchange na nějakou menší výpravu do okolí, jen tak na chvilku, abychom vůbec věděli kde že to sme. Jednou z možností kam vyrazit je sopka, kterou tu máme v podstatě za rohem.
Jenomže ne a ne se k žádné výpravě dokopat, buď kvůli počasí a nebo jiným důvodům. A tak když jsem dokoukal tragédii s Kanadou a kouknul jsem ven, kde bylo jasno, sem si vzal foťák a že na ten kopec rychle vyběhnu. V rámci detailnějšího probádání místní krajiny jsem nezvolil cestu, ale šel jsem přímo lávovým polem. Pro představu je to v podstatě skalnatý povrch, ovšem plný různých útvarů, jeskyňěk nebo děr, kam vám zahučí noha na to tata! Celé je to potom porostlé měkkoučkým mechem. Chůze po tom je opravdu zábavná a rozhodně ne stereotypní:) Když jsem dorazil pod sopku, vzhlédl jsem vzhůru k prudké cestičce, která vedla na vrcholek. Nebylo na co čekat a začal jsem se po pěšince sápat. Jelikož jsem samý sval a šlacha, byl jsem na vršku během pár minutek:) Ze shora se mi naskytnul krásný výhled, který je odměnou každému dobrodruhovi, který se rozhodne pro cestu vzhůru. Škoda jen,
že už bylo téměř devět hodin a ačkoli bylo ještě krásně vidět, slunce se již odebralo za obzor a zářilo už jen na vzdálené zasněžené vrcholky hor.Pomalu jsem se rozloučil s touto přírodní rozhlednou a vyrazil dolů, tentokrát opačným směrem. Zjistil jsem, že z druhé strany vedou schody s pěšinou, nicméně jsem svého náročnějšího výšlapu nelitoval. Také jsem ještě seběhl do samého nitra sopky, které bylo odstíněno od všudypřítomného větru a tak jsem si tam mohl užít pár minut opravdu absolutního ticha...pak už hybaj zpět!
Jenomže ne a ne se k žádné výpravě dokopat, buď kvůli počasí a nebo jiným důvodům. A tak když jsem dokoukal tragédii s Kanadou a kouknul jsem ven, kde bylo jasno, sem si vzal foťák a že na ten kopec rychle vyběhnu. V rámci detailnějšího probádání místní krajiny jsem nezvolil cestu, ale šel jsem přímo lávovým polem. Pro představu je to v podstatě skalnatý povrch, ovšem plný různých útvarů, jeskyňěk nebo děr, kam vám zahučí noha na to tata! Celé je to potom porostlé měkkoučkým mechem. Chůze po tom je opravdu zábavná a rozhodně ne stereotypní:) Když jsem dorazil pod sopku, vzhlédl jsem vzhůru k prudké cestičce, která vedla na vrcholek. Nebylo na co čekat a začal jsem se po pěšince sápat. Jelikož jsem samý sval a šlacha, byl jsem na vršku během pár minutek:) Ze shora se mi naskytnul krásný výhled, který je odměnou každému dobrodruhovi, který se rozhodne pro cestu vzhůru. Škoda jen,
že už bylo téměř devět hodin a ačkoli bylo ještě krásně vidět, slunce se již odebralo za obzor a zářilo už jen na vzdálené zasněžené vrcholky hor.Pomalu jsem se rozloučil s touto přírodní rozhlednou a vyrazil dolů, tentokrát opačným směrem. Zjistil jsem, že z druhé strany vedou schody s pěšinou, nicméně jsem svého náročnějšího výšlapu nelitoval. Také jsem ještě seběhl do samého nitra sopky, které bylo odstíněno od všudypřítomného větru a tak jsem si tam mohl užít pár minut opravdu absolutního ticha...pak už hybaj zpět!
to je tak pěkně psané!! jak ta kniha!! :o)
OdpovědětVymazatty budeš spisovatelka! :o)))
Heej bomba... ja bych sse taky chtela mrknout na vlastni kukadla!!! Mmm.. a dobře si udělal, dobra volba, zes nesel po cesticce a schudkach, ale pekne rovnou off road ;)!
OdpovědětVymazatAnče
Ten Jan se panečku máá! :o))
OdpovědětVymazat